Je vhodné, aby naše zvyky a tradice zůstávaly nezměněny?

Jednou z vÄ›cí, kterých si každý národ váží snad nejvíce a kterých si jeho obyvatelé cení, jsou unikátní zvyky a tradice, které se zde praktikují. Z nich je zajímavé to, že každá zemÄ› má své vlastní, případnÄ› má nÄ›jakou vlastní variaci oslavy hojnÄ› rozšířeného svátku. StaÄí jen pomyslet na naÅ¡i velikonoÄní pomlázku Äi vánoÄního smaženého kapra.

 

Je pochopitelné, že tyto zvyklosti jsou pro mnohé lidi zdroj hrdosti a pýchy. Není tedy divu, že se je snaží chránit a udržet v původní podobě. Tomu se ostatně snaží napomoci i vláda, která si tak chce nahnat politické body. Je však otázkou, zda je to vždy dobrý nápad, a zda je to vůbec možné.

 

 

Musíme si totiž uvÄ›domit, že naÅ¡e hodnoty i cíle se v průbÄ›hu Äasu mÄ›ní. Například sedlák ve stÅ™edovÄ›ku asi nesnil o tom, že se stane uÄencem, kdežto dnes má přístup ke vzdÄ›lání kdokoliv, nejen dÄ›ti, ale také dospÄ›lí. Ve vÄ›tÅ¡inÄ› případů navíc zadarmo. Není tedy divu, že se naÅ¡e priority zmÄ›nily.

 

PÅ™esto se snažíme udržet si své zvyklosti jako živoucí odkaz minulosti. Jen málokomu vÅ¡ak dochází, že zdaleka ne vÅ¡echny zvyky a tradice skuteÄnÄ› stojí za to, aby byly zachovány, nehledÄ› na fakt, že se stejnÄ› organicky proměňovaly v průbÄ›hu Äasu. Snažit se je rigidnÄ› udržet je tedy znaÄnÄ› kontraproduktivní.

 

 

Problém je vÅ¡ak v tom, že lidé jsou z velké Äásti znaÄnÄ› konzervativní tvorové. Pokud se na nÄ›co mohou spolehnout, dodává jim to pocit jistoty a vnitÅ™ního bezpeÄí. Jsme zkrátka stvoÅ™ení zvyku, a pokud jsme zvyklí dodržovat urÄitou tradici, pak je pochopitelné, že se její zmÄ›nÄ› bráníme. A to i v případÄ›, že z dneÅ¡ního pohledu nejen nemá smysl, ale také je pÅ™i ní nÄ›komu ubližováno, aÅ¥ už ÄlovÄ›ku Äi zvířeti.

 

Proto bychom se mÄ›li osvobodit od tÄ›chto starých dogmat a snažit se najít nové cesty a způsoby, jak daný svátek oslavit. Věřte totiž, že naÅ¡im pÅ™edkům je dnes úplnÄ› jedno, zda onu tradici zachováme v původní podobÄ› Äi nikoliv.